Druhý den Colours of Ostrava: Sam Smith zahrnul publikum láskou a emocemi

Že bude druhý den Colours velmi pestrý, to bylo jasné hned od začátku. „Duhovou pestrost“ návštěvníci především očekávali od zpěváka Sama Smithe, o kterého populární festival bojoval několik let. A jeho vystoupení bylo skutečně fenomenální. Čtvrtek však nabídl mnoho dalších nejen hudebních překvapení. 

První velké vystoupení nás čekalo na stage České spořitelny v podobě Chlapecké taneční, pěvecké a striptérské skupiny z Prahy 5 – Smíchova. Cestou jsme se však zastavili u Orlen Drive stage, která v tu chvíli patřila polskému dámskému folkovému triu Sutari. Když se člověk zaposlouchal do jejich malebné hudby, jako by se najednou ocitl na jižní Moravě u dobrého vína. Tedy jen s tím rozdílem, že dámy zpívaly v jejich rodné řeči. Během vystoupení jsme se stihli setkat s našimi přáteli z Trendu vozíčkářů Olomouc, kteří již roky využívají služeb projektu Colours bez bariér. A sami si příjemné změny a posun dopředu pochvalovali. 

Vystoupení oblíbených Mig 21 v čele s Jirkou Macháčkem bylo plné nadsázky, humoru a notoricky známých písní jako Maloktraktorem, Kalhotky si sundej, Slepic pírka nebo Snadné je žít. Jirka opět hýřil vtipem, ale jak stále píšeme, hudba i show Migů se především hodí na pozdní večer, kdy posluchači mají řádně popito a humor kapely a celkovou atmosféru vystoupení mohou nasát lépe a s větším pochopením.  

Poté jsme se přemístili k Fresh stage, kde vystupoval objev Glena Hansarda, skotský busker Murdo Mitchell. Hned při prvních tónech nás zaujala jeho nádherná barva chraplavého hlasu, který jsme nemohli dostat z hlavy. A opět se nám potvrdilo, kolik krásy a hudební magie dokáže vytvořit sólista jen s kytarou a kvalitním hlasem, když to zkrátka umí. Za nás jasný objev druhého festivalového dne.

Mezitím na T-Mobile stage hrála slovenská kapela Billy Barman, která má na domácí hudební scéně velkou budoucnost. Na Colours však není nováčkem, Billy Barman na festivalu již v minulosti vystoupili. Vystoupení se dá popsat jednoduše. Naši reportéři Billy Barman nazvali Habero-Eláno-Tubatankoidní kapelou, které nechybí veškeré hvězdné předpoklady. 

Čtvrtek byl hudebními vystoupeními opravdu nabitý, a tak jsme v jednu chvíli nevěděli, kam dříve. Na Orlen Drive stage jsme se na chvíli zaposlouchali do malebných latinskoamerických tónů a působivého vystoupení guatemalské zpěvačky Sary Curruchich, ale především nás zajímalo vystoupení kapely Khruangbin. To nás však bohužel nijak nezaujalo, bylo unylé a až na pár vokálů šlo takřka o ryze instrumentální set. Vystoupení by se určitě hodilo na menší stage pro užší okruh diváků. 

To se však nedá říct o vystoupení Yogetsu Akasaky, který přinesl skvělé hudební efekty a sklidil bouřlivý potlesk. Jeho relaxační elektronická hudba proložená buddhistickými mantrami a beatboxem přinesla na festival něco nového a svěžího, co na žádném jiném festivalu nezažijete. Báječnou show jsme však zažili i na opačné straně areálu na T-Mobile stage, kde své diváky naprosto okouzlil Holanďan s tureckými kořeny Ummet Ozcan, který byl doslova úžasný. Všechny přímo očaroval svými úsměvy, silným charisma a skvělou hudbou v podobě techna proloženého orientálními rytmy. Ummet Ozcan je v hudebním světě velkým jménem, na sociálních sítích má miliony sledujících a nejen velikostí svého jména, ale především kouzlem osobnosti by se hodil na větší stage. 

Na té však předvedla neméně báječnou show s patřičnou dávkou indie-popu zpěvačka Bat For Lashes, vlastním jménem Natasha Khan. Její obrovské charisma a exotičnost uhranuly diváky pod hlavní pódiem. Zpěvačka je sice britského původu, ale má z otcovy strany pákistánské kořeny. Mezitím se na vystoupení na Orlen Drive stage chystal další objev letošního ročníku, taiwanští JhenYueTang, jejichž energická show odkryla snad všechny tvrdší hudební styly. 

Siegfried & Joy si dali repete na NYC stage a my rádi s nimi, skočili jsme si na chvíli na Tatáče, kteří excelovali na T-Mobile stage, a pak se odebrali k hlavní stage na show večera. Tou samozřejmě bylo již delší dobu avizované vystoupení Sama Smithe. Byli jsme plní očekávání, ale i trochu obav, zda nebude show pouze obscénní a lacinou estrádou. Moc jsme se však spletli. Sam Smith od prvního okamžiku všechny zahrnul láskou a získal si mnoho srdcí i těch, kteří jeho show dopředu odsoudili. Sam se dá s klidným svědomím prohlásit za sympaťáka letošního ročníku. Jeho emoce, čistý projev a hra barev nenechaly chladným ani toho největšího cynika. Mohli jsme slyšet pecky jako Dancing With A Stranger, Stay With Me, kterou Samova show odstartovala, nebo nejstreamovanější I’m Not The Only One. Lepší finále jsme si snad ani nemohli přát. 

Text: Milan Papežík, Petr Bernatík
Foto: Milan Papežík